Postbellum

Postbellum

 

 

 

 

Jaroslav Cuhra (1936)

.
 Jaroslav Cuhra (1936)
„Před rokem 1989 jsem se zapojil do politického odboje, jinak to ani nešlo po tom, co člověk prožíval v rodině. Podepsal jsem Chartu. A nějakou samotku jsem taky prožil, tu čtyřicetiosmihodinovou.“

Dětství a otec

„Tak jsem se tedy narodil v roce 1936, tedy v minulém století v roce 36. A jsem Pražák, Malostraňák, což říkám stále hrdě a stále k tý Malý Straně tedy tíhnu. I když teď už jsem Plzeňák, už vlastně čtyřicet let tady žiji. Takže jsem se narodil do takový zvláštní doby, bych to tak zhodnotil, když se zpětně člověk na to dívá. Ta doznívající první republika, ta mi nic v podstatě samozřejmě neříkala a v podstatě mi říká i dnes velice málo. A pak přišlo období druhý světový války a to, když skončila druhá světová válka, jak jsem uvedl ten datum narození, tím tedy mně bylo devět let. Takže to jsem již leccos do sebe vnímal. Především otec byl zapojen do protinacistickýho odboje, takže se u nás tedy leckdo scházel doma – na Malé Straně, ve Vlašské ulici. A když zpětně dneska vzpomínám, tak jsem poznával i řadu zajímavých lidí, kteří za ním chodili, což jenom pro takovou zajímavost – třeba tam chodili: Josef Smrkovský, což je známá postava tedy dalších let. No a otec, my jsme čtyři děti teda, otec zapojen do toho odboje. Veliký zázrak, musím říct, že to ta rodina přežila, protože byl zapojen v heydrichiádě a tady v plzeňském odboji. To byl, ÚVOD se to jmenovalo, tady v Plzni. A byla to veliká skupina odboje protiněmeckýho, protinacistickýho. A pak tedy, on byl křesťanský člověk, velice jaksi založený takto, ze Šumavy pocházel, tedy taková tvrdá hlava to tedy byla. A takže potom se zapojil po válce do toho politického dění, v poměrně dost vysokých funkcích. A to už já, když mám mluvit tady taky o sobě, proto jste sem přišla, tak já jsem to začal vnímat – jako to jeho politické zapojení do života poválečnýho. Pomáhal velice, on byl prezidiální šéf ministra techniky, nyní se tomu říká náměstek, a pokoušel se o to znovuprobuzení jak ekonomický, tak tý republiky. Leč nemělo to dlouhé trvání. A v tom osmačtyřicátým roce ho tedy zavřeli – komunisti tentokrát pro změnu. A pak strávil v kriminále přes 17 let.“

  • narozen roku 1936
  • otec Ing. arch. Jaroslav Cuhra (1904–1974) - významná osobnost, architekt, účastník protinacistického odboje ÚVOD, v období třetí republiky člen Československé strany lidové, poslanec Zemského národního výboru, prezidiální šéf na ministerstvu techniky; politický vězeň - vězněn v letech 1948–1960 a znovu 1960–1966, člen K 231
  • vyučen zedníkem, Střední průmyslová škola stavební v Plzni, ČVUT
  • stavitel
  • 1968 - „mladí lidovci“ - nový směr v Československé straně lidové - pokus o reformu strany
  • disident, podepsal Chartu 77, vyšetřován StB
  • po roce 1989 politicky aktivní - KDU-ČSL, poslanec Federálního shromáždění ČSFR
  • prezidiální šéf na ministerstvu obrany v 90. letech
  • člen Konfederace politických vězňů, současný předseda pobočky v Plzni
  • o svém otci napsal knihu Svědomí paměti
Pro spuštění videa je nutný nainstalovaný přehrávač Adobe Flash Player.
Materiály jsou převzaté z portálu www.pametnaroda.cz a veškerá práva k užívání těchto materiálů vycházejí z práv konkrétních projektů na tomto portále. Více se dočtete v profilu pamětníka zde.