Odsouzení komunistickým tribunálem

„Takhle to bylo. Tam u nás se sklízelo, v tom kolchoze. A tam chytil chlív samovznícením. Stodola U Andělů. A ten předseda, aby to nebylo na něj, tak nejdřív zapálil moji stodolu. Toho viděli ženský, jak odtamtud vyšel ze stodoly a za chvíli hořela naše stodola. A ještě jiný. Aby to bylo, že jsme to pálili my. To nebyla vůbec pravda, my jsme nic nepálili. Teďko, když tak hodně hořelo, tak já jsem tomu předsedovi kolchozů říkal, protože tam u toho statkáře byl chmel asi za dva miliony korun: ´Ten chmel bychom měli odvézt nebo on shoří.´ A on mi povídá: ´Neboj se, ten neshoří.´ A taky neshořel. No, a na to nás pozavírali. Ten Synek byl taky voják. Pak nějaký Nejedlý, ten voják nebyl, ale byl to taky volyňský Čech. No, a Hudec a já. A proti nám svědčila nějaká žena Synková. Toho Synka manželka. A ona byla v ústavu choromyslných. A pak, když se vrátila, tak byla jako korunní svědek proti nám. A oni nás mordovali tři roky ve vyšetřovací vazbě. A když jsme byli v Litoměřicích ve vyšetřovací vazbě, tak já říkám: ´Vždyť my jsme nic neudělali.´ ´No, vždyť my víme, že jste nic neudělali, ale vy za to sedět budete.´ Taky to tak bylo.“

• narozen 4. října 1920 na Volyni na Ukrajině v obci České Noviny
• po německém záboru totálně nasazen v Dubně (Ukrajina)
• v roce 1941 měl být odvezen do na práce do Německa, ukrýval se.
• vstoupil do československé armády na východní frontě jako tankový desant
• prodělal výcvik v Kybercích, Rovně a v Rumunsku
• zraněn na Dukle, odvezen do polského Rzeszova a následně do ruského lazaretu v Astrachani, kde zůstal 4 měsíce
• v armádě do roku 1946
• vrátil se na Volyň, odtud odešel do Čech, usadil se ve Staňkovicích na Žatecku
• v roce 1957 coby soukromý zemědělec odsouzen ve vykonstruovaném procesu na 25 let vězení, trest si odpykával na Vojně a pak na Bytízu u Příbrami
• v roce 1964 amnestován
• žádal o rehabilitaci již v roce 1968, ale úspěšně rehabilitován až v roce 1989, dnes žije v Děčíně