To se ani nedá vypovědět, jak jsme byli nadšení, že máme možnost jít osvobozovat Československou republiku.
Postavení lékařského personálu ve vojenské nemocnici
„Jednou přišla do našeho pokoje sestra, která měla po sobě tři denní směny, a navíc se starala o nemocnou maminku, proto nemohla jít na trh. Říkala nám, že už dva dni nejedla a jestli nemáme někdo kousek chleba. Já jsem kus chleba měl, ale nedal jsem jí ho. Dodnes mě mrzí, že jsem to neudělal. Jednou jsem přišel do lékařského pokoje, tam si zrovna doktoři ohřejvali pohankovou kaši. Vzpomínal jsem, kdy jsme tohle jídlo měli, a došlo mi, že to bylo tři dni zpátky. Oni se směli vzít jídlo, až když nikdo nechtěl. Kdyby si voják chtěl přidat a oni by si to jídlo předtím vzali, tak by bylo zle. Voják měl vždycky přednost.“
- volyňský Čech, narozen 3. června roku 1926 na Volyni v Českém Boratíně
- v roce 1944 vstoupil Jan Opočenský do 1. čs. armádního sboru
- samopalník 1. čs. armádního sboru na východě
- zúčastnil se bojů u vesnic Machnówka a Wrocanka, kde byl vážně zraněn - komplikovaná zranění obou horních končetin
- v roce 1946 odjel do Československa
- při propuštění do civilu v roce 1947 mu byla vojenským lékařem potvrzena 85% invalidita
- v roce 1947 získal v Chotiněvsi statek po německé rodině Klaarů
- 23. listopadu 1947 se oženil s Libuší Šerákovou, mají spolu syna Jendu a dceru Marii
- až do roku 1960 soukromě hospodařil, poté vstoupil do družstva