Zatčení

„No a Jirka Macelis, kterýmu se narodil syn asi dva dny předtím, říká: ‚Kluci, půjdeme, sedneme si do naší hospůdky …‘ U Národního divadla, my jsme chodili do takový hospůdky k bratrovi Zdeňka Ujčíka, toho hokejisty, to byl Mirek Ujčík, on tam měl takovou malou hospůdku. Takže se tam sejdeme a tam to zapijeme. No tak dobrý, tak jsme se tam pomaličku scházeli, scházeli, no a když to všechno bylo, tak najednou slyšíme asi ve tři čtvrtě na sedm z rádia, toho dráťáku, slyšíme redaktora Edmunda Koukala, jak vysvětluje celému národu, jak hokejisti byli uvědomělí a že neodletěli do Londýna na šampionát vzhledem k tomu a k tomu. Tak teď jsme se naštvali s Vaškem Roziňáků a tam jsme z aparátu zavolali rozhlas, zavolali jsme Koukala a říkali jsme mu: ‚Tak, pane Koukal, jestli chcete vědět pravdu, tak přijďte sem k nám do Pštrossový ulice…‘ A on na to: ‚ Ne, chlapci, tam nepřijdu.‘ No, tak teď tam přišli kluci a pilo se a lítal tam alkohol a teď tam byl harmonikář a vedle byl dudák a teďka my jsme začali nadávat. Nadávali jsme na režim, nadávali jsme na zřízení a na Kopeckého a na vládu, a že si nenecháme ustřihnout křídla, že chceme být svobodní a sem tam ten Vašek a já jsme vyběhli na to náměstíčko a pokřikovali tam, a když jsme byli v nejlepší zábavě, to tam úplně vřelo, tak od stolu takhle vstali dva pánové a chytili mě a Vaška Roziňáka a řekli: ‚Vy půjdete s náma.‘ My jsme nevěděli, co se děje. Najednou přilítl ten Zlatko Červený, ten brankář, který měl jet za Bóžu Modrýho (Bohumil Modrý), protože tam byl Jirka a Červený, tam toho jednoho chytil a řekl: ‚Co ho držíš!‘ a dal mu ránu a on spadl tam pod kamna, ten druhej vytáhl pistoli, zapískal a v momentě v hospodě bylo policajtů… Tam na tom náměstíčku už stál připravenej anton na nás, takže už to byla na nás udělaná smyčka. To už bylo tak udělaný, že věděli, kde se sejdeme, co uděláme, že vlastně asi tohleto vyprovokujeme. Všichni jsme se tam tak nějak sešli až na toho Vladimíra Zábrodskýho, ten nepřišel. Odtáhli nás na Bartolomějskou, z Bartolomějský nás vojáky (v té době sloužil základní vojenskou službu) převezli potom na generální štáb tady na Malostranský ke kostelu svatýho Mikuláše, kde bylo OBZ vojenský, a odtud potom za dva dny nás převezli nahoru na Domeček na Hradčanský náměstí, kde byla trestní věznice vojenská, a do toho proslulýho Domečku k tomu Suchýmu, Lípovi, Perglovi a tam už s námi se děly věci… tam už začalo vyšetřování: proč jsme vlastně tohle udělali a proč jsme nadávali, když jsme měli největší podporu…“

• narozen 21. 11. 1928 v Praze
• vynikající hokejista, člen oddílu LTC Praha, od roku 1947 člen národního mužstva
• roku 1948 získal stříbrnou medaili na olympiádě ve Sv. Mořici,
• koncem roku 1948 reprezentanti odmítli hromadný odchod do exilu
• v roce 1949 na mistrovství světa ve Švédsku získal titul mistrů světa
• pod malichernou záminkou byli reprezentanti nuceni vzdát se obhajoby mistrovských titulů, 13. 3. 1950 většina reprezentantů pozatýkána v restauraci U Herclíků
• ve vykonstruovaném procesu spolu s dalšími hokejisty odsouzen, dostal druhý nejvyšší trest (14 let)
• roku 1955 propuštěn na prezidentskou milost
• návrat k hokeji, úrazy, trenérská škola
• úspěšné angažmá ve Finsku v letech 1966–1969
• v roce 1968 soudně rehabilitován
• v éře normalizace působil jako trenér u několika českých i zahraničních mužstev
• od roku 1998 poslanec Parlamentu ČR za ODS
• roku 2003 uveden do finské hokejové síně slávy
• roku 2008 se mu obdobné pocty dostalo i v Čechách