Na pomoc Slovenskému národnímu povstání a zatčení Vandy Biněvské
„A zrovna v ten čas vypuklo Slovenské národní povstání, proto jich tam přehodili, tam oni už byli jako partyzáni. Nejdřív bojovali, ale neuspěli v tom, protože jich bylo málo. Nevydrželi to, tak museli přejít přes Chabenec a přejít na partyzánský způsob boje. Ona (sestra Vanda Biněvská, pozn. aut.) pak byla jako partyzánka, ona byla taková statečná. Když potřebovali jít na průzkum do vesnice, kde byli fašisti, tak ona vždycky první: ,Já půjdu.‘ Tak chodila na průzkum, přinášela zprávy o Němcích, co se potřebovalo, co se kde dozvěděla, a nosila také nějaké potraviny, no, co potřebovali. A chodila tam v civilu, to jinak nemohla, protože tam všude byli Němci. A jednou ji chytili.“
„U jakých byla partyzánských jednotek?“
„No to si nepamatuju. Myslím, že to byla jednotka Stalin.“
„A kdy ji teda dostali?“
„V březnu. Ona jak měla ten ischias, tak měla pořád bolesti a obrátila se asi někam k doktorovi, vím, že jí bylo zle, a oni ji chytli. Nevěděli, kdo ona je, protože byla v civilu, a kromě toho, to už byl takový čas, že oni sami se museli zachraňovat. Protože oni viděli, že bude konec války, a museli utíkat. Tak možná proto jí se podařilo nějak utéct. To bylo její štěstí. A nějaká paní, jestli to byla pracovnice nebo kdo, tak jí pomohla utéct.“
„A kde ji věznili?“
„V Banské Bystrici.“
- narozena 20. 9. 1929, Umaň, Ukrajina (sestra Valentina Biněvská se narodila 27. 9. 1925)
- 1942 - rodina Biněvských-Morozovičových přijíždí do Buzuluku, kde se formuje první československá samostatná vojenská jednotka pod velením Ludvíka Svobody
- 29. ledna 1944 nastupuje v Jefremově do výcviku jako vojín-elév
- 17. 8. 1944 převedena jako radiotelegrafistka k 1. československému spojovacímu praporu
- září–říjen 1944 - vysílá s radiotelegrafickou stanicí u Dukly
- 17. května 1945 projíždí v rámci slavnostní přehlídky na počest vítězství nad fašismem Prahou
- květen–listopad 1945 - pracuje na ministerstvu národní obrany a navštěvuje večerní školu
- listopad/prosinec 1945 - odjíždí navštívit generála A. P. Golubeva do Lvova, další okolnosti jí nedovolí vrátit se do Československa
- 1945–1993 - žije ve Lvově a v letech 1953–1955 ve Vídni
- v roce 1993 se definitivně vrací do České republiky