Po soudu omylem v cele smrti
„Když nás vedli od toho soudu, rozdělovali nás po těch celách. A ten jeden říká: ,Jarmara, běžte do druhýho poschodí. Cela ta a ta.‘ Tak jsem šel. Hledám tu celu. Povídám: ,Ježíšmarjá! To není možný! Červený kolečko! Trest smrti!‘ Povídám: ,Kruci, vždyť já jsem byl odsouzenej k doživotí, a ne k trestu smrti.‘ A tak jsem stál před tou celou, než přišel bachař a odemkl. A pod prvním nebo druhým poschodím se objevil jeden mukl a povídá: ,Na co čekáš?‘ Povídám: ,Nevím.‘ A on říká: ,Na trest. Trest smrti. Vidíš? Máš červený znamení.‘ No to už jsme tak mohli mluvit. Už nás nepozorovali. Nebo jim to bylo jedno. A to byl nějakej Franta Teuner. On byl za protektorátu vedoucí nějakýho toho spolku (Kuratorium mládeže – kolaborantská organizace v době druhé světové války, pozn.autora) a říká: ,Ale z toho si nic nedělej. Já už jsem tady rok a čekám na trest smrti. A furt mě neberou.‘ Povídám: ,Rok?‘ Tak to vydržím, jsem si tak říkal pro sebe. No a v tom přijde bachař, odemkne a šoupne mě tam. Tak to si říkám: ,Tak to je hotový.‘ To mě jenom tak lákali, dali doživotně, ale mám trest smrti. No a ráno se otevřela cela a: ,Ježíš, my jsme Vás dali na jiný číslo. To nepatří vám.‘ Tak jsem byl rád. Tak jsem šel na normální celu.“
- narozen 26. dubna v Třeštině v blízkosti Mohelnice
- jako pohraničník pracoval u SNB
- byl napojen na odbojovou skupinu „Praha-Žatec“, které přes poručíka SNB Voborského předával informace o lidech na západě, kteří spolupracovali s StB
- dne 2. března 1949 byl zatčen a odsouzen na doživotí
- původní návrh zněl na trest smrti a podepsalo ho i několik spoluobčanů z Třeštiny
- prošel pankráckou věznicí, Bory, Leopoldovem, Valdicemi
- ve vězení strávil deset let, pět měsíců a 19 dní
- mimo jiné se ve věznicích seznámil s plukovníkem Karlem Lukasem, generálem Karlem Janouškem, gen. Antonínem Pelichem a gen. Rudolfem Bulandrem
- vězněn byl i jeho bratr Věroslav Jarmara, který fungoval jako spojka se západními zeměmi
- Jaromír Jarmara se v Leopoldově v zastoupení otce oženil s přítelkyní Svatavou
- po propuštění měl velké problémy s hledáním práce
- v současnosti žije v Hrabové