V emigraci

„No tak já jsem patřil k šťastným lidem, kteří mohli vlastně celou tu dobu těch čtyřicet let žít v kontaktu s českou řečí, s českými událostmi a v tom mikrokosmu české exulantské společnosti. Já jsem neměl žádný velký materiální problémy, i když byly doby, kdy jsem na tom nebyl nijak dobře. Ve Frankfurtu Pavel Tigrid založil organizaci Czechoslovak Relief Committee na pomoc československým uprchlíkům. To mělo jakejsi legální status v Německu, tehdy ještě okupovaném, ale ta okupace nebo ten okupační stav se chýlil ke konci. Takže tam jsem za malý plat dělal v tý administrativě týhletý malý společnosti, která dopomáhala lidem, aby z uprchlických táborů mohli přejít imigračním řízením, aby si připravili cestu do jiných zemí, do Ameriky, do Austrálie, do Kanady, nejrůznějších koutů světa. Potom jsem měl takovou krátkou epizodu, když jsem byl v Norsku v takový zase spíš sociální roli. Jel jsem tam jako organizátor transportu žen a dětí, žen uprchlíků, uprchlických rodin. Ženy a děti dostaly možnost několika měsíců takovýho ozdravnýho pobytu v Norsku, což jim zajistila organizace norských vězňů koncentračních táborů, ve který bylo hodně lidí, kteří měli styky s českými spoluvězni. Tak to byla krátká epizoda a pak jsem se vrátil do Německa a dost brzo nato se začala organizovat Svobodná Evropa v Mnichově a tam jsem začal pracovat. Takže tam jsem byl asi sedmnáct let, zase v podstatě česká společnost, práce s českým jazykem, styk s českou politikou.“

• narodil se 23. 4. 1927 v Horinčevu na Podkarpatské Rusi
• dětství v jižních Čechách a v Praze
• po válce studium PF UK a publikování v časopise Vývoj
• po únoru 1948 emigrace
• 1951–1973 redaktorem Rádia Svobodná Evropa
• odchod do USA, studium knihovnictví
• 1976–1977 práce v Hlasu Ameriky
• od r. 1977 práce v Kongresové knihovně
• básník, prozaik, historik a překladatel