Aktuality

Před pětatřiceti lety ČSSR málem vpadla do Polska, invazi Moskva nakonec stopla

Československá tragédie srpna 1968 se o dvanáct let později mohla zopakovat v Polsku, tentokrát i za účasti Československé lidové armády. Vojáci vyjeli 5. prosince 1980 oficiálně na cvičení do Krkonoš. Ve skutečnosti však šlo o přípravu na vpád do Polska, kde tou dobou už několik měsíců sílily protesty proti komunistickému režimu pod vedením hnutí Solidarita. Polský „osmašedesátý“ se nakonec z rozhodnutí Moskvy naštěstí nekonal.

„Jako velitel OT-65 jsem dostal rozkaz, abych velel třem obrněným transportérům průzkumné čety. Když jsem se zeptal, zda máme do Poláků střílet, tak důstojníci odpověděli: ,Desátníku, když na vás budou střílet, tak se na ně budete smát, nebo co?ʻ Na to jsem řekl: ,Já nevím, a proč by na nás měli střílet?ʻ ,Poláci jsou bojovný národ, mají doma brokovnice. Dělejte si tam, co chcete, když vám přes tu vesnici něco projede, budete mít průšvih vy.ʻ Tak mě jako dvacetiletého kluka zamrazilo při představě, že bychom měli střílet do lidí,” vzpomíná Vítězslav Velc, který se v roce 1980 účastnil příprav na invazi jako příslušník roty chemické ochrany 1. tankového pluku VÚ 5729.

Vítězslav Velc a dalších 29 pamětníků událostí zimy 1980 svěřilo své vzpomínky na cvičení Krkonoše dokumentaristům organizace Post Bellum v ČR a Ośrodek Pamięć i Przyszłość v Polsku v rámci projektu Polský rok 1980 a československá reakce. Finančně projekt podpořilo Česko-polské fórum a nahrávky jsou publikovány ve sbírce Paměť národa. Z projektu vznikne také elektronická publikace.

„Rok 1968 vnímáme jako národní tragédii, málokdo ale ví, že i československá armáda byla před Vánoci 1980 jen krůček od podobné invaze do Polska. Projekt nám umožňuje tuto téměř neznámou kapitolu našich dějin zmapovat ve vzpomínkách československých vojáků základní služby i důstojníků a díky zahraniční spolupráci také ve vzpomínkách polských účastníků tamních protirežimních akcí,“ vysvětlila vedoucí zahraniční spolupráce Post Bellum Lenka Kopřivová.

 V polovině roku 1980 kulminovala v Polsku nespokojenost s komunistickou vládou. Vlna nepokojů začala v červenci, kdy se vládním nařízením zvýšila cena masa. K prvním bouřím a stávkám dělníků, železničářů a úředníků v Lublinu se postupně během několika měsíců začali přidávat jejich kolegové v dalších částech Polska. V září 1980 byly v Gdaňsku založeny Nezávislé samosprávné odbory, tzv. Solidarita, neodmyslitelně spjatá s jejím vůdcem Lechem Wałęsou. Události v Polsku samozřejmě znepokojovaly nejvyšší politické a stranické vedení v Moskvě, které rozhodně nestálo o oslabení režimu. Jako nátlakovou akci zvolil Sovětský svaz vojenská cvičení armád Varšavské smlouvy poblíž polských hranic. Československá lidová armáda měla z rozhodnutí Moskvy provést divizní taktické cvičení Krkonoše, které mělo mít dvě fáze.

V úvodní fázi, která byla naplánována na pět až šest dnů, se konalo samostatné divizní taktické cvičení na území ČSSR. Celkově se do něj zapojilo 17 309 vojáků, 541 tanků, 261 bojových vozidel pěchoty, 335 obrněných transportérů, 139 kusů dělostřelecké a velké množství automobilové techniky.

Ze vzpomínek pamětníků této akce, které Post Bellum vyzpovídalo, mimo jiné vyplývá, že československá armáda nebyla na skutečnou bojovou akci nejlépe připravena. Ve vyprávění zaznívá líčení řady nehod tanků i dalších vozidel, některá technika kvůli poruchám nemohla pokračovat v jízdě a zamrzala, vázlo zásobování, vojáci z některých útvarů byli na cestě i třicet hodin pouze o čaji. Zároveň republiku sužovaly silné mrazy, až -20 °C, a řada vojáků skončila s omrzlinami i amputacemi prstů, protože chyběly stany a panoval zákaz rozdělávání ohně. Ani v této situaci ale nechybělo každodenní politické školení.

„Byl strach. Nálada nebyla dobrá. Nejistota. Člověk nevěděl, co bude… Poláci by se s námi asi nemazlili,“ líčí tehdejší voják Kamil Mihál, který sloužil v 1. tankovém pluku ze Strašic.

K druhé fázi akce, frontovému velitelsko-štábnímu cvičení se soustředěním vojsk na území Polska, nakonec rozkaz vydán nebyl a po několika dnech se jednotky postupně vracely do svých kasáren. Přesto některé útvary Československé lidové armády držely pohotovost až do jara 1981.

Více o projektu Polský rok 1980 a československá reakce.

Seznam jedenácti pamětníků zdokumentovaných v rámci projektu je uložen zde, další natočené výpovědi v tuto chvíli Post Bellum zpracovává. U jednotlivých pamětníků můžete najít celé výpovědi, fotografie a další materiál.

Sdílet

Vyprávějte!
My budeme naslouchat

Máte tip na zajímavého pamětníka, jehož životní vzpomínky nesmějí zmizet? Napište nám na pametnici@postbellum.cz

Soutěž Příběhy 20. století –
hledáme příběhy lidí, na které se zapomnělo

Přihlašte se sami nebo v týmu na pribehy20stoleti.cz

Děkujeme všem, kteří nám pomáhají zaznamenat životní osudy pamětníků 20. století a vyprávět je dál.