V listopadu a prosinci představí dokumentaristé Paměti národa v šesti středočeských městech video vzpomínky pamětníků. V Mělníku, Berouně, Příbrami, Poděbradech, Dobřichovicích a Praze zazní příběhy o zbrojíři bratrů Mašínů, z příbramských šachet, soukromí Ludvíka Vaculíka, redakcí v srpnu 1968 nebo například pražské židovské čtvrti za druhé světové války. Kino Příběhy 20. století uvádíme díky podpoře Středočeského kraje a také Městské části Prahy 1.
Strach z nečekaného zazvonění mě nikdy neopustil
12. 11. v 19 hod., Praha, Ústřední knihovna, Mariánské náměstí 98/1
Hana Hnátová se narodila jako Lustigová v červnu 1924 v židovské rodině v Praze-Libni. Po nacistické okupaci ji kvůli antisemitským předpisům úřady vyloučily ze studia, krátce pak musela pracovat ve Španělské synagoze, kde třídila nakradený majetek deportovaných Židů. Roku 1942 se spolu s rodiči, bratrem Arnoštem a sestřenicí Irenou dostala do ghetta Terezín, kde mimo jiné zažila ostudnou návštěvu představitelů Mezinárodního výboru Červeného kříže. Na podzim 1944 zavlekli nacisté rodinu Lustigovu do vyhlazovacích a pracovních táborů na východě. Hanin otec byl zavražděn. Hana Hnátová přežila pobyt v Osvětimi, dřinu v pracovním lágru Freiberg a deportaci transportem smrti do koncentračního tábora Mauthausen, kde se dočkala osvobození.
Filmový sestřih dlouhého rozhovoru s Hanou Hnátovou bude prezentovat a komentovat Adam Drda (1971) – novinář a dokumentarista, spolupracovník Paměti národa a Revolver Revue, redaktor rozhlasového pořadu Příběhy 20. století. Pořad je realizován za podpory MČ Praha 1 – jako součást projektu Pamětníci Prahy 1 promlouvají.
Více informací na webu Městké knihovny, zde.
Demokracie je ohrožena, nežijte jen pro sebe!
14. 11. v 19 hod., Mělník, Masarykův kulturní dům, U Sadů 323
Dokumentarista Michal Šimek představí portréty dvou pamětníků z Mělnicka – Libora Křivánka (1936) z rodiny velkostatkáře, perzekvované během kolektivizace a chartisty a aktivisty Jiří Pavlíčka (1945).
Jak bylo za Husáka? – Příběhy normalizace
18. 11. v 16.30 hod., Praha, Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47
Poslední dvacetiletí komunistického režimu v Československu (neboli období normalizace a poté rozkladu na konci osmdesátých let) je v mnoha ohledech určující i pro dnešek. Zatímco pamětníků padesátých let je již velmi málo, v normalizačním režimu vyrostla generace lidí, kteří jsou dnes na vrcholu sil. Jak na nahrávkách Post Bellum vzpomínají tehdejší političtí vězni, disidenti, řadoví komunisté, oficiální novináři nebo třeba vojáci? Komentované promítání připravil Adam Drda.
Více informací na webu Národní galerie, na tomto linku.
Madla zpívá Dobřichovicím
20.11.2018 v 19 hod., Dobřichovice, Sál Dr. Fürsta, 5. května 3
Co by byl Ludvík Vaculík bez paní „Madly“? Ačkoli její vliv nebývá zmiňován, stojí Marie Vaculíková (1925) za mnoha aktivitami a rozhodnutími svého muže. Její příběh představí dokumentarista Petr Zemánek.
Svědectví z podzemí
3.12.2018 od 18 hod., Příbram, Divadlo A.Dvořáka Legionářů 400
Roku 1962 přijel do Příbrami a byl jako u vytržení. Josef Šmoldas (1947) ze Zlatých Hor se měl stát horníkem. V Československu vládli komunisté, Josef dobře věděl o uranových lágrech, přesto i tenkrát dýchala Příbram starými časy. „Zdravili jsme se ‚Zdař Bůh!‘ Tomu ani komunisté nezabránili,“ vzpomíná pamětník Josef Šmoldas.
V srpnu 1968 jsme vysílali v pěti jazycích ze skladu v Žitné
6.12. od 18 hod., Benešov, Muzeum umění a designu, Malé náměstí 74
Vladimír Brabec (1924) vedl v 60. letech ekonomickou redakci ČTK. Založil na tehdejší dobu progresivní službu Četkom. Stal se členem hospodářské vládní komise Oty Šika, která měla připravit reformu socialistického ekonomického systému. S nástupem normalizace byl z ČTK v roce 1970 propuštěn. Po sametové revoluci spoluzaložil Hospodářské noviny.
Když nic nevíš, nic nepovíš. Tak jsem se neptal
13. 12. od 18 hod, Poděbrady, Městská knihovna Poděbrady, Jiřího náměstí 41
„Zbrojíř“ odbojové skupiny bratří Mašínů, Vladimír Hradec se narodil roku 1931 v Poděbradech. Za účast v protikomunistickém odboji byl v listopadu 1953 zatčen, stejně jako jeho otec, matka a bratr. Ve věznicích prožil jedenáct let.
