V rámci projektu „Příběhy 20. století“ jsme ve spolupráci s městem Opava natočili v průběhu listopadu a prosince 2018 několik mnohahodinových rozhovorů se zajímavými pamětníky z regionu. Nahrávky vznikly ve studiu Paměti národa Moravskoslezský kraj.
Zaznamenali jsme svědectví pana Jaroslava Kukola, Zdeňka Piky a paní Evy Václavkové. Patří bezpochyby k velice silným a cenným osobním svědectví lidí, kteří prožili dramatické události zejména v době komunismu v Opavě a okolí. Jejich příběhy jsou komplexně zaznamenány, vznikl základní materiál k nahrávkám a skeny desítek dalších dokumentů, fotografií.
Zdeněk Pika byl srpnu 1968 byl svědkem okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, když do Opavy přijela kolona tanků Polské lidové armády. Tehdy začal přemýšlet o emigraci. V roce 1980 vstoupil do KSČ, podle svých slov, aby mohl snadněji emigrovat. Roku 1985 se neúspěšně pokusil vycestovat s celou rodinou do Jugoslávie. Byl odsouzen na dva roky s podmínkou, vystoupil ze strany a podepsal Chartu 77. Až do listopadu 1989 byl aktivní v disentu a spolupracoval při distribuci samizdatu.
„Připadal jsem si jako v pracovním táboře. Komunistický režim jsem nenáviděl. Podpisem Charty 77 jsem to chtěl dát najevo,“ vyprávěl v rozhovoru pro Paměť národa.
Jaroslav Kukol pracoval v dělnických profesích, v srpnu 1968 se zapojil do protestů proti okupaci země vojsky Varšavské smlouvy. V prosinci téhož roku emigroval přes Rakousko do Austrálie. Kvůli matčině vážné nemoci se roku 1971 vrátil. Přišel o pas, byl komunistickým soudem odsouzen k podmínečnému trestu za ilegální pobyt v zahraničí. V roce 1980 podepsal Chartu 77. Byl aktivním členem skupiny disidentů v čele v Tomášem Hradílkem a Jaromírem Šavrdou. Tiskl protistátní letáky, rozšiřoval samizdat. Byl pravidelně zadržován, vyslýchán a šikanován StB. V roce 1986 ustoupil tlaku na vystěhování z republiky bez možnosti návratu. S manželkou a dcerou žil v Ravensburgu v jižní Německu. Po roce 1990 se vrátil. Žil v Hradci nad Moravicí.
„Byli jsme šťastni, že jsme se dočkali osvobození. Když nám pak komunisté vzali pilu, byla to pro rodinu pohroma,“ vyprávěla paní Václavíková. Její otec byl spolumajitelem parní pily, která zaměstnávala přes třicet zaměstnanců. Po únoru 1948 komunisté firmu znárodnili. Otec pak pracoval jako řidič. Eva byla výtvarně i hudebně nadaná. Vystudovala nejprve ruštinu a výtvarnou výchovu na pedagogické fakultě v Brně. V posledním ročníku byla přijata na malbu na Akademii výtvarných umění v Praze. Během studia přešla na scénografii na DAMU. V letech 1961 až 1972 byla scénografkou Slezského divadla v Opavě. Roku 1971 ji přepadl neznámý útočník. Způsobil jí úraz hlavy s následky na celý život. Po odchodu z divadla se živila volnou malířskou tvorbou. Žije v Opavě.
Za podporu zaznamenávání a uchovávání těchto příběhů děkujeme městu Opava!
Zároveň srdečně už nyní zveme na setkání a besedu „Charta 77 – svoboda vnitřní a vnější“, která se uskuteční 10. října 2019 v sále Slezské univerzity v Opavě.
Bude to právě třicet let, co se komunistické Československo stalo svobodnou zemí. Jak jsme se svobodou, kterou jsme před třemi desetiletími získali, každý sám za sebe i jako společnost naložili? Unesli jsme její volnost, unesli jsme její tíhu? Uměli jsme využít možnosti, které se před námi otevřely, ale zvládli jsme také odpovědnost i nejistotu, kterou svoboda přináší?
O tom všem i o svobodě vnitřní a vnější v časech totalitních i demokratických budou u příležitosti třiceti let od sametové revoluce debatovat signatáři Charty 77 a její bývalí mluvčí Dana Němcová z Prahy, Květa Princová z Věrovan, Tomáš Hradílek z Lipníku nad Bečvou a Ivo Mludek z Opavy. Moderuje Tomáš Netočný ze společnosti Post Bellum, která je autorem projektu Paměť národa.
Pozvánku najdete zde:
Opava beseda pozvánka_říjen2019
