Dne 27. ledna 2020 se Praha už podruhé připojí k evropským velkoměstům, které si připomínají Mezinárodní den památky obětí holokaustu prostřednictvím divadla. V loňském roce se představení dvakrát odehrálo na Masarykově nádraží, letošní příběhy oživí prostory Národní knihovny v Praze. Spojuje je téma kniha-příběhy zaznamenané, i ty nevydané. Premiéra bude 27. ledna 2020 v 19 hodin v Národní knihovně v Praze, veřejnost zveme na reprízu ve čtvrtek 30. ledna 2020 v 19 hod. tamtéž.
Začátkem prosince se rozběhly zkoušky. Dvanáct mladých divadelníků (ve věku 12–22 let) se schází pod vedením režisérky Tamary Pomoriški. K tématu letošního ročníku ji mj. inspiroval příběh Holanďana Carla Wiemerse, který uchovává silnou vzpomínku na moment, kdy mu Němci za druhé světové války doslova vyrvali z náruče židovského kamaráda Hanse. Celou jeho rodinu následně poslali do vyhlazovacího tábora Sobibor. O Hansovi později Wiemers, povoláním novinář, napsal knihu „Chased by Death“. Tak vznikl nápad umístit představení Paměť jsme my 2020 do Národní knihovny. „Chceme vyprávět příběhy. Příběhy, zachycené v knihách, ty které jsou známé a také ty, které jsou sice napsané, ale protože jejich protagonisty zná jen malý okruh lidí, široká veřejnost je zatím neobjevila. Budeme vyprávět i příběhy, které v knihách nejsou, vyprávění, které se tradují z generace na generaci, příběhy unášené větrem, příběhy zapomenuté,“ přibližuje režisérka.
Scénář na základě vyprávění pamětníků
V neděli 15. prosince 2019 se mladí lidé v sídle neziskové organizace Post Bellum v pražském paláci Lucerna setkali se šesti českými pamětníky, do jejichž osudů zasáhla druhá světová válka. Tři z nich žijí v Domově sociální péče Hagibor. Děti tak měly možnost vyslechnout příběh Mikuláše Brödera (1928), narozeného v židovské rodině na Slovensku. Za války byl deportován do pracovního tábora a po útěku se přidal k partyzánům. Vyprávěl rovněž o svém pozdějším životě v kibucu. „Manželka tam nechtěla žít. Vadilo jí, že děti tam nejsou u rodičů,” vyprávěl. Zdena Freundová (1931) válku přežila v úkrytu. Otec pracoval jako mechanik u RAF. Vzpomínala mj. na velkou pomoc rodině ze strany kláštera Milosrdných bratří, kteří rodině dodávali potraviny. Dora Pešková (1921) pochází ze židovské rodiny v Karlových Varech. V roce 1942 odjela transportem do Terezína, rok poté druhým transportem do Osvětimi. Válku přežily společně se sestrou.
Alice Grusová (1941) se narodila v židovské rodině v Praze. Při pokusu o útěk za hranice se rodiče během razie rozhodli nechat roční dceru na lavičce v parku. Zachránili jí tak život, oba později zahynuli v Osvětimi. Jan Volavka (1934) se narodil v Praze do smíšeného manželství, jako desetiletý zažil Jan tři týdny nacistického vězení. Tento zážitek ovlivnil jeho život natolik, že se později, jako profesor psychiatrie v USA věnoval neurobiologii násilí. „Němci vězně dost mlátili. My jsme byli v cele, odkud bylo skrz mříže vidět na chodbu. Nemohli chodit, byli úplně zničení. Rozhodl jsem se, že zkusím přijít na to, čím to je, že ti lidé jsou takoví,” řekl ve vzpomínkách pro Paměť národa. Eduard Marek (1917), nejstarší pamětník, byl během druhé světové války vězněn za pomoc židovskému příteli. Je celoživotním skautem, souzen byl za války i po ní. Ve vězení strávil více než sedm let. Ani tento fakt však nezlomil jeho optimismus a vitalitu. „Každý den se snažím udělat alespoň jeden dobrý skutek,” říká Eduard Marek, který si jako dárek ke 102. narozeninám užil seskok padákem.
Setkání s pamětníky bylo pro mladé lidi velmi silným zážitkem. „Cítím se, jako bych ten příběh viděla, jako by se stal přede mnou a nemohla s tím nic dělat,“ sdělovala jedna z účastnic. Další mladá divadelnice k setkání s pamětníky řekla: „Cítím se obohaceně, a zároveň zaraženě. Je až neskutečné, že jsme zde mluvili s lidmi, kteří zažili válku a měli možnost poslouchat jejich příběhy. Jsem moc ráda, že jsem byla tohoto součástí. Je ve mně teď spousta smutku, ale zároveň i radosti.“
Mladí divadelníci se s režisérkou sejdou ještě několikrát a společně nazkoušejí divadelní představení Paměť jsme my 2020 inspirované vyprávěním pamětníků, s nimiž se mladí lidé sešli. Ke spolupráci na hlasovém projevu a hudební složce je pozvaná zpěvačka a autorka Ridina Ahmedová. Děkujeme Phillippu Schenkerovi a Ladislavu Lindner-Kylarovi za pomoc s překladem a práci na hudební složce představení. V premiérovém týdnu se ke skupině přidá jako supervize Isa van Dam z nizozemského Theater Na de Dam. Výstupem bude právě premiéra představení 27. ledna, u příležitosti Mezinárodního dne památky obětí holokaustu. Repríza proběhne 30. ledna od 19 hod.
Na reprízu představení, která se uskuteční ve čtvrtek, 30. ledna od 19 hod. v Národní knihovně v Praze srdečně zveme širokou veřejnost. Vstup je zdarma. Na představení je však nutné se předem registrovat, protože kapacita prostoru je omezená. Použijte, prosíme, tento přihlašovací formulář:
http://bit.ly/DivadloPaměťjsmemy_registrace
Děkujeme.
Loňské představení Paměť jsme my se odehrálo 27. ledna 2019 na Masarykově nádraží:
Pod hlavičkou Post Bellum
Paměť jsme my je jedním z divadelních projektů Post Bellum o.p.s. Společnost od roku 2001 dokumentuje příběhy pamětníků pro sbírku Paměť národa. Od září 2019 se rozběhly Divadelní kroužky Paměti národa, které se konají ve čtyřech divadelních prostorách Prahy. Post Bellum navíc přibližuje historii nejmladší generaci prostřednictvím vzdělávacího projektu Příběhy našich sousedů, několika zážitkových workshopů (např. Den, kdy se mlčelo) a vzdělávacího webu My jsme to nevzdali.
Mezinárodní den památky obětí holokaustu připadá na 27. ledna, jde o připomínku utrpení přibližně šesti milionů židovských obětí, 220 tisíc Romů, 15 tisíc homosexuálů a milionů dalších nevinných obětí v době holokaustu za druhé světové války. 27. ledna 1945 byl Rudou armádou osvobozen nacistický koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka).
Představení Paměť jsme my vytvořili lidé spjatí s Post Bellum ve spolupráci s Theater Na de Dam už loni, kdy mělo také 27. ledna premiéru – na Masarykově nádraží v Praze (více zde).
Za pomoc s realizací představení a celým projektem děkujeme: Ireně Maňákové, Zuzaně Petráškové, Haně Vondrákové, Ireně Friedrichové, Kristýně Kočové, Zuzaně Hypšové, Phillippu Schenkerovi, Ladislavu Lindner-Kylarovi a Marku Střížovskému.
Vřele děkujeme partnerům projeku:
Dům dětí a mládeže hl. m. Prahy
Embassy of the Netherlands in the Czech Republic
Národní knihovna České republiky
Nadační fond obětem holocaustu
Institut plánování a rozvoje hl. města Prahy
