Příběhy obyčejných lidí, kteří se dostali do konfliktu s totalitní mocí, ať již nacistickou či komunistickou, jsou mnohdy napínavější než kdejaký thriller. V knize Neznámí hrdinové řekli ďáblovi ne je líčí dokumentarista Adam Drda a ředitel Post Bellum Mikuláš Kroupa.
Dnes je v módě relativistický přístup k minulosti: nic nebylo za totality černobílé, každý se musel tak či onak ohnout, události je třeba nahlížet „v dobovém kontextu“. Opravdu? Někteří naši spoluobčané byli ochotni „říct ďáblovi ne“, ač jim takové rozhodnutí mnohdy změnilo celý život. Julie Hrušková po komunistickém puči v pouhých devatenácti letech překročila rakouské hranice, aby se aktivně účastnila odboje. Byla zatčena, dlouhodobě vězněna a mučena estébáky a nesla celý život následky. Julius Varga, vozíčkář, který byl paradoxně největším postrachem StB v rodném kraji. Studenti, kteří parodovali Rybovu mši slovy „Hej, Gusto“ a putovali do kriminálu, či muž, který ukrýval 15 let ve stodole uprchlíka hledaného komunisty.
Ukázka z knihy, z příběhu Zdeňka „Kádi“ Zeleného:
„Zdeněk ,Káďa‘ Zelený nechtěl moc podrobně vyprávět, za co se vlastně po roce 1948 dostal do vězení. Myslím, že si z té doby odnesl strach, na nějž člověk naráží u těch, kteří byli mučeni, strach, který nikdy nezmizí. Káďa jako by tak docela nevěřil, že komunismus se v roce 1989 zhroutil definitivně, jako by měl pocit, že ještě pořád může někoho přílišnou otevřeností prozradit a přivést do maléru, že stále mohou v šest hodin ráno na jeho dveře zabouchat neznámí muži v civilu, ale s úředním pověřením. (…) Když se ho ptám, co s ním estébáci prováděli během výslechů, zarazí mne: ,Nerad o tom mluvím, nechci mluvit o věcech, ze kterých teče krev.‘ A pak z něj, občas, jakoby mimochodem, vypadne, že byl tlučen a poután do řetězů, že mu někdy nesundávali pouta, ani když měl jíst, že byl zavírán na samotky. Po vynesení rozsudku se z Kádi stal ,skaut-mukl‘, měl před sebou pobyt v celkem osmnácti kriminálech a pracovních táborech.“
Z předmluvy, kterou napsal Jiří Stránský:
„Ty dokumenty se odehrávají před zděšenýma očima, dušemi, rozumy diváků: jak to, že se tohle dělo a my o tom nevěděli?! Adamu Drdovi i Mikuláši Kroupovi za tuhle knížku moc děkuju. I proto, že –třeba – na někoho zapůsobí jako pořádný pohlavek: aby se mu třeba nezachtělo si myslet, že za těch komunistů to vlastně tak špatné nebylo…“
Knihu Neznámí hrdinové řekli ďáblovi ne si můžete pořidít v e-shopu Paměti národa. Finanční prostředky, které získáme prodejem věcí v e-shopu, nám pomáhají dále rozvíjet naše aktivity. Děkujeme.
